Kde ještě se můžeme setkat s automatizací? – weegreeone.com

Kde ještě se můžeme setkat s automatizací?

Americký prezident v rozhovoru pro CBS News, na otázku o recept na rostoucí nezaměstnanost, odpověděl, že univerzální řešení neexistuje – „Dokonce i když chceme zůstat na místě, musíme se rychle pohybovat”. Později v tomto rozhovoru také řekl, že pracovní trh prožívá krizi, protože stroje zbavují lidi jejich zaměstnání. Tato diagnóza, přestože je přibližná, zdá se být správná. Co je však důležitější, stále zůstává aktuální – jsou to totiž slova Johna Fitzgeralda Kennedyho z 2. září roku 1963.

Nezaměstnanost ve Spojených státech činila tehdy 5,5%. Podíl strojů v hospodářství se vztahoval téměř výhradně na průmysl – stroje mohly jen nahrazovat fyzické pracovníky.

Spousta z nás si myslí, že je to prozatím ten jediný možný směr automatizace v hospodářství. Známe mnoho příkladů robotizace v průmyslu, zaváděná do něj řešení jsou pro nás samozřejmá a nezbytná, aby se zvýšila výkonnost firem. Roboti, kteří se objevují v továrnách a na skladech mají nahradit pracovníka, aby se výroba zrychlila. Jejich činnost se zaměřuje na přenášení objektů nebo jich spojování, avšak pouze v jasně definovaných místech – jinými slovy, průmysloví roboti mohou fungovat pouze tam, kde se nacházejí v daném okamžiku. Nejsou schopni se rychlé rekvalifikovat; vyzvedávají, přenášejí a montují objekty, které trefí přímo před ně. Stejně tak si mnoho lidí představuje automatizaci: může probíhat pouze tam, kde se vyskytují jasně definované opakující se činnosti.

Narůstající příklady dovolují nám však konstatovat bez žádných pochybností, že není to jediný směr rozvoje automatizace. Kromě toho je to cesta, která nás nezajímá, pokud jde o zavádění systémů založených na umělé inteligenci v širším toho slova smyslu. Vytěsnění fyzických pracovníků v továrnách je prostě fakt, ale není to jediná forma přejímání pracovních míst stroji. Martin Ford, podnikatel z Křemíkového údolí, uvádí četné příklady rozvoje moderních technologií, spojuje je se změnami v americkém hospodářství a pak dochází k závěru, s kterým ze začátku těžko můžeme souhlasit: roboti převezmou naše pracovní místa v téměř všech oborech a stane se to mnohem rychleji, než bychom to čekali.

Je třeba zde připomenout slavný a nezbytný pro odborné analýzy tohoto jevu Mooreův zákon. Vyplývá z něj, že se výpočetní výkon zdvojnásobuje každé dva roky. V praxi však tento proces není zas tak ucelený, protože rozvoj se nevztahuje pouze na výpočetní výkon, ale i na výkonnost algoritmů. Martin Grotschel z berlínského Zuse Institute vypočítal, že počítač z roku 1982 spolu s tehdejšími softwary, by mohl řešit konkrétní výpočetní problém po dobu dalších 82 let. Zařízení z roku 2003 by zase stejný problém bylo schopné vyřešit za minutu. Toto přirovnání je snad zřetelné.

Kam to vede?

Řešení tvořená pro obor IT a celý jeho technologický pokrok bleskově nacházejí využití v hospodářství. Průzkumy ohledně umělé inteligence se většinou zaměřují na odbornou inteligenci, tedy tu specializovanou, vyučenou díky použití neuronových síti. Cílem je příprava softwaru pro provádění konkrétních činnosti, které v současné době vykonávají lidé. Nelze si tedy nalhávat, že technologický vývoj přímo neovlivňuje pracovní trh.

Už samotné vymezení umělé inteligence není zas tak jednoduché – zatím totiž nebyla vytvořena jedná, ucelená a obecně uznávaná definice takového modelu. Zajímavá by ale mohla být Bellmanova definice: „Umělá inteligence je automatizace schopností připisovaných lidskému myšlení, jako třeba rozhodování, řešení problémů, učení se… ”. Rozlišujeme také odborné inteligence a general purpose AI. Tvoření odborných inteligencí není taková výzva, jako třeba práce na obecné inteligenci. Její vytvoření zabere mnohem více času a těžko můžeme předvídat okamžik, kdy se to povede. Můžeme ale mít jistotu, že to bude průlom. Obecná inteligence bude totiž schopná se samostatně klonovat, dokonce – co již výrazně vybíhá do budoucna – konstruovat formy vyšší než ona samotná.

Je to pro nás velice vzdálená perspektiva. V této chvíli software ve srovnání s konstrukcemi zůstává daleko vzadu. Současní roboti čím dál lépe zvládají pohybování se po rozmanitém povrchu, jejich pohyby jsou stále šikovnější a rychlejší, a zároveň čím dál více se podobají lidské chůzi. Ačkoli existují i jisté překážky, které do značné míry zpomalují jejich činnost – například schody. Robot Honda ASIMO sice už dokáže chodit po schodech, ale tyto kroky jsou ještě trochu zpomalené. Pokrok na poli humanoidních robotů se koná postupně, ale zřetelně – konstrukce z před několika let se dneska považují za archaické, můžeme tedy čekat, že se takové tempo rozvoje bude udržovat. Do značné míry vděčíme za to úspěchům militárního průmyslu. Na celém světě vznikají moderní koncepce robotů o militárním využití, nejen v rámci dronů, ale také třeba v rozsahu exoskeletů. Stejně tak ženijní roboti jsou využívaní čím dál častěji, přestože se nepodobají zcela humanoidním zařízením, která by mohla stoprocentně nahradit vojáka, úspěchy v tomto oboru se také mohou těšit zájmem na poli rozvoje konstrukce robotů-pracovníků

Příklad, z kterého bychom mohli vycházet, co se otázky robotizace na pracovním trhu týče, je technologie, vytvořená profesorem Yoshiyukim Sankaim na japonské univerzitě Tsukuba. Je to exoskelet v podobě obleku, který interpretuje signály zasílané mozkem. Majitel takového exoskeletu myslí na to, že chce vstát – a zařízení to hned dělá místo něho. Firma profesora Sankai vytvořila také oblek určený pro pracovníky odstraňující důsledky havárií elektrárny Fukušima – tento oblek pomáhal v přenášení těžkých objektů, díky čemuž zaměstnanci mohli pracovat výkonněji a déle.

Jaký to má význam pro pracovní trh?

Každý, kdo se staral o invalidního příbuzného ví, jak těžké může být přenášení osob, i když třeba neváží mnoho. Oblek profesora Sankai našel uplatnění v péči o starší osoby a získal certifikát japonského Ministerstva hospodářství, obchodu a průmyslu. Je to první stroj tohoto typu v Japonsku. Můžete si ho vypůjčit za 2 tisíce dolarů ročně; dneska takové řešení využívá přes tři sta japonských domů s pečovatelskou službou. Tyto stroje stále vyžadují lidskou přítomnost, ale průzkumy pokračují. Týká se to i jiných průkopnických zařízení.

Využití robotů v produkční sféře je dnes zcela samozřejmé. Nedovedeme si představit továrny na automobily bez automatizace – výrazně zvyšuje výkonnost firem a zároveň dovoluje na postupné snižování nákladů, které byly dosud určené pro zaměstnanecké odměny, což také ovlivňuje ceny aut. V Číně, která se považuje za giganta v oboru levné pracovní síly, automatizace také probíhá v rychlém tempu. Má to však jiný zdroj. Mezi lety 1995 až 2002 Čína ztratila 16 milionů pracovníků, čili 15%. Jediným řešením byla tehdy automatizace. Foxcon, výrobce zařízení pro firmu Apple, deklaroval v roce 2012 zájem o zavedení do svých podniků milionu robotů. Tento jev se týká většiny továren. Ostatně, automatizace se dovoluje vyhnout kritice pracovních podmínek. Stále však existují odvětví hospodářství, v kterých je nutný zásah člověka, přestože je to fyzická práce, která by teoreticky mohla být i automatizovaná.

Dosud za takové odvětví byl považovaný potravinový průmysl a sadařství. Člověk se zdá být nezbytný třeba ve sběru jahod nebo jiného ovoce – můžeme rychle analyzovat, zda dané ovoce už je zralé a jsme schopní přizpůsobit sílu stisku tak, abychom je nerozdrtili. Docházíme k takovým závěrům podvědomě a ve velmi krátkém čase. Dneska však tato situace není zas tak zřejmá. V Japonsku již existují roboti, kteří na základě jemných rozdílů v barvě, neviditelných pro lidské oko, jsou schopni během osmi sekund podrobit analýze skutečnost, zda se daná jahoda už hodí ke sběru, či nikoliv, a připadně se dají do opatrného sbírání. Osm sekund je sice výsledek vyšší než u člověka, ale takový robot pracuje se stejnou výkonností dvacet čtyři hodin denně. Výroba se tímto může výrazně zrychlit. V široce chápaném zemědělství došlo k automatizaci už ve 20. století; automatické dojící stroje, specializované kombajny, které vyžadují čím dál méně lidského zásahu, automatizované drůbeží jatky – všechna tato řešení potřebují pouze dozor a technickou podporu. Nicméně, roboti v sadařství jsou novinka, může to být tedy průlom.

V zemědělství, stejně jako v každém jiném odvětví hospodářství, automatizace ohrožuje především pracovníky s nízkou kvalifikaci, kterých úkoly jsou založeny na opakovatelné fyzické práci. Jediná šance pro ně je tedy změna oboru a zvýšení svých kvalifikací. Zdálo by se, že je člověk ve sféře služeb zkratka nenahraditelný. Taková myšlenka ale vychází z předpokladu, že jsou lidé přirozeně raději v kontaktu s jinými lidmi a nedůvěřují strojům, zejména těm, které jsou místy dost primitivní. Nicméně, automatizace se koná právě v zázemí sféry služeb. Existuje už restaurace s rychlým občerstvením Momentum Machine, v které robot dokáže připravit 360 burgerů. Zákazník je tedy obdržuje zcela automaticky, prostřednictvím pásky. Zakladatel firmy, Alexandros Vardakostas, na rovinu přiznává, že nejde o zlepšení výkonnosti pracovníků, ale o jejich nahrazení.

Je třeba však připomenout, že se bavíme zde o rychlém občerstvení, čili místech, v kterých každý rok práci nacházejí tisíce lidí. Netýká se to pouze studentů, kteří jsou tam přitahováni flexibilním rozvrhem hodin a možností spojování výuky s prací; často v barech tohoto typu pracují absolventi, kteří těžko můžou najít práci ve vlastním oboru, kvůli zvýšené konkurenci, a také starší osoby. Například v Polsku / Česku v restauracích McDonald’s pracuje 19 tisíc lidí. Ve Spojených státech v celém oboru rychlého občerstvení pracuje cca 3,5 milionu lidí. Vytěsnění pracovníků automatizací může způsobit výrazné zvýšení nezaměstnanosti – většina z nich totiž v této chvíli nemá šanci na nalezení zaměstnání v jiném místě.

Stejně tak obchody. Automaty a samoobslužní pokladny jsou už standardním řešením, dokonce i v Polsku / Česku, v Americe se navíc stávají samozřejmostí plně automatizované trafiky nebo videopůjčovny, dokonce Walmart testuje možnost skenování výrobků a zavádění platby mobilem. Pokud jde o videopůjčovny, právě rozvoj automatických servisních míst přispěl k uzavření řetězce Blockbuster, který na svém vrcholu zaměstnával 60 tisíc lidí v 9 tisících servisních místech – sedm lidí pro každé z nich. Přesně tolik lidí potřebuje automatická videopůjčovna Rexbox do celého regionu.

A co s těžšími úkoly?

Výše uvedené příklady jsou nejaktuálnější a nejvýraznější. Je jich však mnohem víc, a vztahují se také na pokročilejší činnosti. Vědci z Northwestern University ve spolupráci se svými studenty vytvořili StatsMonkey, čili software, který na základě nalezených informací samostatně tvoří unikátní sportovní přenosy. Úspěch tohoto softwaru povzbudil jeho tvůrce k založení firmy Narrative Science, která uvedla na trh, lepší od svého předchůdce, program Quill. Ten si už našel své místo v časopisech, kde slouží k přípravě tiskových zprav. Pokročilá technologie je schopná vytěsnit člověka z kreativních oborů, protože dokáže tvořit věci i sama. Stačí uvést příklad softwaru, který samostatně tvoří hudbu, čili Iamus. Takových systémů je více, a jejich rozvoj je otázkou času. Na začátku budou pouze konat nějaké aktivity namísto pracovníků. Časem však by mohly i vytěsnit novináře – jeden ze zakladatelů Narrative Science v roce 2011 přiznal, že podle něho v průběhu nejbližších patnácti let 90% textů bude psáno pomocí tohoto typu softwaru. Celé riziko pro žurnalistiku vyplývá však z toho, že příslušně pokročilý program bude tvořit takové texty, kterých čtenář nerozliší od těch psaných člověkem.

Automatizace se vztahuje také na marketing. Google už vytvořil systém, který má za úkol přesné napodobování stylu psaní konkrétního uživatele, publikování příspěvků a odpovídání na e-maily.

Kromě toho, za zmínku také stojí techniky spojené s Big Data, které jsou výrazně zřetelné na příkladu reklam zobrazovaných na základě dřívějších zájmů potenciálního klienta, což ve spojení se zmiňovaným softwarem od Google, umožňuje personalizované povzbuzení jednotlivců k nákupu konkrétního produktu.

Kde ještě se můžeme setkat s automatizací?

Nesmírně zajímavý a důležitý je startup WorkFusion, který vytvořil software zcela spravující realizaci projektů. Tato platforma samostatně analyzuje projekt a třídí úkoly na ty, které vyžadují účast pracovníka a také ty, které lze provést automaticky. Dále pak umísťuje inzeráty o náboru, vybírá zaměstnance a rozdává úkoly. Měří také efektivitu (například na základě rychlosti psaní na klávesnici) a předává těžší úkoly těm pracovníkům, kteří je zvládají lépe. Automatizace řízení lidmi zní sice nerealisticky, ale přesto se stává skutečností. Její výhodou oproti specialistům na řízení je absolutní objektivita.

Nelze tady opominout  i medicínu. Ve Spojených státech v důsledku chybných diagnóz každý rok umírá 98 tisíc lidí, i když se náklady na vyšetření stále zvyšují, často jsou úplně zbytečné, protože doktoři je provádějí pouze ze strachu před chybou.

V medicínském centru Kalifornské univerzity v San Franciscu funguje už zcela zautomatizovaný systém, zabývající se příjmem, uchováváním a roznášením léků. Zdravotní sestra tedy dodává a podává léky, dříve však ještě ověří, zda se čárový kód na obalu a pacientově pásku shodují. Díky tomu je možné se vyhnout chybnému podání léků nebo jejich chybné dávky. Kromě toho, General Electrics pracuje od roku 2013 na zařízení, zabývajícím se sterilizaci chirurgických nástrojů.

Taková tvář medicínského oboru zvyšuje úroveň bezpečí pacientů. Je třeba mít na paměti, že automatizovaná medicínská diagnostika už existuje, avšak v přesně specializovaných oblastech. Dokonce i v Polsku / Česku se můžeme setkávat s kardiochirurgickými roboty nejvyšší světové úrovně.

 

Jaká je budoucnost?

Vědci z Boston Consulting Group zkoumali jev nazývaný okamžikem překonání nákladů. Jejich závěry mohli bychom upřesnit takto: ve chvíli, kdy nákup robota bude výhodnější než zaměstnání pracovníka v perspektivě 5 let, rychlost rozvoje robotiky na světě se zvýší z 5% do 25% ročně.

V současné době se zaměstnání člověka stále ještě vyplácí. Člověk se totiž může rekvalifikovat, jeho fyzické schopnosti nejsou zaměřeny na konkrétní formu úkolu. Nicméně, po překonání nákladů ve struktuře zaměstnanosti se hodně změní. Můžeme čekat, že nezaměstnanost mezi lidmi dříve zaměstnanými v produkční sféře bude rychle růst.

Zvýší se také poptávka po výrobcích spojených s průmyslem vysokých technologii, ale vznikají pochybnosti, zda počet pracovních míst bude uspokojivý z hlediska potřeb pracovníků, kterých se robotizace v produkční sféře nejvíce dotkne. Tady ale velkou roli bude hrát i jejich kvalifikace. Pokud nenajdou zaměstnání v jiných odvětvích hospodářství, můžeme čekat rostoucí nezaměstnanost nebo emigraci, a to ne nutně do vysoce vyspělých zemí.

Nejdříve dojde ke změnám, týkajícím se produkční sféry. Vyšší množství investic spojených s moderními technologiemi bude také pokračovat v robotizaci na jiném poli.

Předpokládá se, že po produkčním oboru rozvoj využití robotů bude běžný i v řídících a také diagnostických procesech. Automatizace ohrožuje profese spojené s jistým schématem postupu, čili takové jako účetní, knihovníci, nižší úředníci, telefonisté, dokonce i recepční.

Čím rychleji bude automatizace postupovat, tím větší bude roční narůst míry nezaměstnanosti. Znamená to začátek rychlého období transformace, které může být jednoznačné s vyhlazením takové tváře hospodářství, jakou jsme dosud znali. Velká část společnosti ztratí prostředky k životu, v důsledku čehož může dojít k poklesu spotřeby, což by zase mělo negativní dopad na státní rozpočet.

Kdy k tomu dojde?

Mnoho z vás si teď pokládá otázku, kdy k tomu dojde. Nikdo není schopen říct dokonce i přibližný termín, ačkoli jsem přesvědčený, že tento průlom nastane v průběhu nejbližších několika desetiletí.

Nejen, že to pořádně zamíchá s hospodářstvím, ale změní také každodenní život nás všech. Poklesem výrobních nákladů by také klesly ceny, což by znamenalo – přibližně řečeno – levnější život. Nicméně nezapomínejme, že rozvoj informační technologie neznamená zhroucení přirozených lidských vztahů. Jsem si jistý, že dojde spíš k opačné situaci, čili k rozkvětu skutečnosti offline. Lidé pak budou mít volný čas zcela pro sebe. Přirozeně si vyhledáváme společnost a popularita internetových kontaktů vyplývá právě z toho, že máme málo času na schůzky ve skutečném světě. To se ale brzy změní.

Perspektiva obrovské nezaměstnanosti a společenských proměn, které se dosud konaly v historii hospodářství ve výrazně menším měřítku, je bezpochyby apokalyptická. Robotizace nevypadá však jako ve sci-fi filmech – vůbec nejde o náhlou exterminaci lidstva specializovanými roboty. Vše probíhá postupně a na začátku spočívá pouze v zavádění výhod pro pracovníky, kteří mají díky ní méně povinností. Později jejím důsledkem se stává zmenšení pracovních míst pro osoby s nízkou kvalifikaci a opakovatelnou práci, fungující na základě jednoduchého schématu činnosti, který je snadný pro výuku. Bohužel, čím dál více profesí je možná popsat pomocí algoritmu. Od popsání takovým způsobem už pak vede krátká cesta k vytvoření specializovaného softwaru. Software je totiž snadno kopírovatelný díky možnosti cloudového ukládání dat – tímto není nutné se pak namáhat a školit další roboty, jako bychom museli školit pracovníky z masa a kostí. Stačí tato data přenést. Robotizace je zatím v podobě dost vzdálené od vize, kterou hlásí tzv. technopesimisté. Může se to ale změnit – a změní se nesmírně rychlým způsobem. Luddité, kteří v 19. století byli proti zavádění tkalcovských stavů do tkalcovského průmyslu, bojovali s tímto problémem  vskutku teroristickým způsobem, tkalcovské stavy totiž ničili. Pokrok se ale nezastaví.

Kevin Ho, šéf firmy Huawei, řekl před rokem  „Kdybychom našli člověka z doby před zhruba 10 tisíci let, vnutili mu chytrý telefon a ukázali auto – tak bychom ho vyděsili. A taková změna, takový technický skok náš čeká během nejbližších dvou nebo tří desetiletí. Lidé mají tedy právo být vyděšení, ale nejsou, protože vědí, co visí ve vzduchu a jak se mění svět.”

Je třeba si tedy otevřeně říct, že robotizace už zdaleka není „sci-fi”. Zbývá teď z toho pouhé „sci”. Před katastrofálními důsledky technologické nezaměstnanosti, která pak způsobí obrovskou krizi, může nás zachránit jedině dobrá strategie. Pokud ale se nám podaří – jako lidstvu – projít obdobím transformací a pokud do nové skutečnosti vejdeme dobře připravení, může nás jen příjemně překvapit, že ve zcela digitálním světě najednou lidskostí přetékáme.